Super děvka
Hned v úvodu se omlouvám, nevím do které kategorie bych své povídání měla zařadit, ale potřebuju se svěřit nebo pochlubit se svými zážitky a teprve nedávno jsem zabloudila na tyto stránky a rozhodla jsem se, že se svěřím právě sem. Ale musím se vrátit až k mým patnáctým narozeninám. Právě k nim jsem totiž dostala nové kolo a po první projížďce jsem ho šla uklidit do kočárkárny. Když jsem otevřeka dveře, naskytl se mi následující pohled. Přes kočárek se svým asi půlročním miminkem ležela paní M. se sukní vyhrnutou až na záda a právě na Honzu z pátého patra křičela: tak už stříkej já už jsem ! Občas jsem při této činnosti potají pozorovala rodiče a vím, že se tomu říká mrdání, neboť táta vždy křičel na mámu, teť ti zmrdám tu tvojí kundu, že ti budou z nosu lítat andělíčci. Joo už stříkám ty děvko, řval Honza a po chvilce z paní M. vytáhl lesklého čuráka. Jen tak tak jsem zavřela dveře a schovala se u vedlejší sklepní koje. Paní M. vyšla s miminkem v náručí a za chvíli vyšel i Honza. Vyšla jsem ze svého úkrytu a zeptala se: cos to tam s paní M. dělal ? Honza se sice na chvilku zarazil, ale v zápětí odpověděl: co by ? Prcal jsem jí, když jí ten její neumí uspokojit. Nechceš to zkusit taky ? Já nevím, já se bojím, zašeptala jsem.
Read more »
