Iveta II.
Po té co jsme se s Ivetou rozešly ve sklepě jsem ji dva dny neviděl. Potkali jsme se až po dvou dnech na schodech. Šla se svou čtyřletou dcerkou právě na procházku. „Ahoj,“ pozdravila mě. „Ahoj,“ odpověděl jsem. „Potřebovala bych odpoledne pomoct, nemáš čas?“ zeptala se a mrkala při tom na mě. „Určitě, to není problém, kdy mám přijít?“ natěšeně jsem se zeptal. „Malou teď nechám u babičky, tak přijď tak ve dvě, prosím!“ „Budu tam jako na koni,“ odpověděl jsem. Rozloučili jsme se a já se nemohl dočkat druhé hodiny. V hlavě se mi honily různé polohy, které jsem chtěl s Ivetou vyzkoušet. Napadlo mě i jak Iveta říkala, že si to dělá sama, tak jestli by mi to neukázala. Rozhodl jsem se, že ji o to poprosím, protože pohled na ženskou, která si to dělá sama mně strašně vzrušuje.
Read more »
