Ve čtvrtek odpoledne jsem měl ještě opravit kapající kohout
u nějakých Havránků. Paní mi řekla do telefonu, že bude doma manžel,
ale otevřít mi přišla slečna kolem sedmnácti let. Tmavé, rovné vlasy,
našminkovaná skoro jako klaun, ale postavu měla perfektní, zvláště
upoutala moji pozornost její nadprůměrná ňadra na tenhle věk. Zavedla mě
do prostorné koupelny a přihlížela, jak povoluji klíčem matku, jak
nasazuji frézku, abych vybrousil sedýlko, které voda občas vymele. Chvíli
mě sledovala zleva, pak zprava, věčně si sahala k výstřihu blůzky, kam
jí od krku visely červené korále, jako by byla stále nervóznější, nebo
chtěla přitáhnout můj pohled ke svým velkým kozám. Když se mně ženské
takhle vnucují, většinou je odkážu do příslušných mezí. I téhle jsem
sdělil: “Dej si odchod, holubičko, já odvádím poctivou práci.”
“Ano…?” ušklíbla se a olízla jazykem zmalovaný ret. “Jo!
A nemíním se opakovat,” procedil jsem přes zuby. Trucovitě řekla, že
jí nemám co poroučet, když je doma, usedla na vanu, přehodila nohu přes
nohu, sukně si jí vyhrnula, zahlédl jsem její růžové kalhotky. “Máma
by tě měla asi občas plácnout přes holou.” “Poraďte jí to!” sykla
vztekle a jak škubla za ty korále, přetrhla šňůrku a červené kuličky se
rozsypaly po celé koupelně. Myslel jsem, že je začne sbírat a budu mít od
ní na chvíli pokoj, ale ani ji to nenapadlo, znovu se ocitla při mně a
koukala, jak vyplachuji vybroušené sedýlko a vyměňuji těsnění na
kohoutku. Byl jsem za ten měsíc děsně nadržený a její parfém mě asi
zblbnul, protože když se zase otřela bokem o můj zadek a vyzývavě se
zahyhňala, upustil jsem, co jsem měl v rukou do rozevřené brašny a oběma
rukama ji popadl v pase. “Tak ty nedáš pokoj?” zamumlal jsem výhružně.
V příštím okamžiku jsem jí vtiskl prdýlkou do rozkroku, aby ucítila
mého tvrdého ptáka. “Pusťte mě, nebo začnu křičet,” zašeptala a
mrskla sebou, že mě to až bolelo. “Zdá se ti snad malej? Nebo málo
tvrdej?” hučel jsem jí do vlasů, když se zklidnila. Teď jsem se zavrtěl
já a byl z toho příšerně vzrušený. “Proč to děláte?” hlesla
rozetřeseným hlasem, ale už se mi nepokoušela uniknout. “Proč asi?”
zasmál jsem se. “Neříkej mi, prosím tě, že jsi tak hloupá. Holky
v tvých letech jsou už profesionálky.” “Já ne,” zakňourala. “Celou
dobu, co jsem tady, mě svádíš. Nejsem ze dřeva.
Read more »
